Knihovna A. F. Smirdina - podrobnější informace
Periodika
Přestože jde pouze o část původní Smirdinovy knihovny, najdeme ve sbírce uchovávané v pražské Slovanské knihovně nemálo významných a velmi cenných tisků včetně takových, které mají zásadní význam pro historii ruské literatury. Dochovala se, byť často pouze torzovitě, celá řada předních literárních časopisů. Z periodik druhé poloviny 18. století je nutno uvést satirický literární týdeník Truten’, vydávaný pod redakcí Nikolaje I. Novikova, který se proslavil ostrou polemikou s oficiálním satirickým časopisem Vsjakaja vsjačina, který se ve sbírce rovněž nachází. Z uvedeného období dále pochází první soukromý literární žurnál v Rusku, měsíčník Trudoljubivaja pčela, který vycházel péčí Aleksandra P. Sumarokova, literární měsíčník Sobesednik ljubitelej rossijskogo slova, na jehož redigování se podílely carevna Kateřina II. a předsedkyně Akademie věd kněžna Jekaterina R. Daškovová, nebo například literární týdeník Utrennije časy, pro který psali Gavrila R. Děržavin, Ivan I. Dmitrijev a další.
Z přelomu 18. a 19. století pocházejí neúplně dochované ročníky nejstarších ruských novin vůbec – deníku Sanktpeterburgskije vedomosti –, které vydávala Akademie věd, a noviny Moskevské univerzity Moskovskije vedomosti.
První polovinu 19. století reprezentují především čtrnáctideník Moskovskij telegraf, zaujímající přední místo ve společenském a literárním životě své doby, který vydával Nikolaj A. Polevoj, Severnaja pčela, první velké soukromé noviny politického a literárního charakteru, v jejichž čele stáli Faddej V. Bulgarin a Nikolaj I. Greč, časopisy Moskovskij vestnik a Moskvitjanin, oba spojené se jmény Michaila P. Pogodina a Stepana P. Ševyrjova.
Staré tisky
Mezi tisky z 18. století jsou zastoupeny práce velikána ruské kultury Michaila V. Lomonosova, z nichž nejstarší je Kratkoje rukovodstvo k krasnorečiju z roku 1748. Z téhož roku pochází dílo předního ruského klasicisty Vasilije K. Trediakovského Razgovor meždu čužestrannym čelovekom i rossijskim ob orfografii starinnoj i novoj. Dále sem patří díla významného dramatika a prvního ruského profesionálního literáta Aleksandra P. Sumarokova nebo ruských literátů přechodného období mezi klasicismem a sentimentalismem Ivana I. Chemnicera, Michaila M. Cheraskova a Vasilije V. Kapnista. Z roku 1770 pochází první tištěná sbírka ruských přísloví Sobranije 4291 drevnich rossijskich poslovic, kterou připravil Anton A. Barsov. Nikolaj I. Novikov je autorem prvního ruského biografického slovníku Opyt istoričeskogo slovarja o rossijskich pisateljach z roku 1772, obsahujícího přes tři sta hesel věnovaných ruským spisovatelům a vědcům.
Literární díla
Z tvorby spisovatelů první poloviny 19. století ve sbírce najdeme vedle Puškinových sebraných spisů, Gogolovy sbírky povídek Mirgorod (1835, 1842), Krylovových bajek, Lermontovových básní a románu Geroj našego vremeni (Hrdina naší doby, 1843) či Gribojedovovy veršované komedie Gore ot uma (Hoře z rozumu, 1833) dobová vydání Baratynského, Baťuškova, Děržavina, Gnědiče, Karamzina, Knjažnina, Kolcova, Kozlova, Lažečnikova, Narežného, Podolinského, Pogorelského, Polevého, Rylejeva, Veltmana, Veněvitinova, Vjazemského, Zagoskina, Žukovského aj.
Pokud jde o překlady ze světové literatury, jsou největším počtem titulů zastoupeni Walter Scott, ve své době nejhranější německý dramatik August von Kotzebue a francouzská spisovatelka, dnes již dávno zapomenutá autorka historických románů Stéphanie de Genlis. Vedle četných překladů autorů známých již jen literárním historikům je v kolekci zastoupeno nemálo tvůrců od dob antiky po novověk, jejichž díla jsou součástí světového kulturního dědictví, např. Homér, Sofokles, Ovidius, Vergilius, Horatius, Tasso, Shakespeare, Molière, Racine, Cervantes, Lesage, Voltaire, Rousseau, E. T. A. Hoffmann, Theodor Körner, Wieland, Goethe, Lessing, de Vigny, Balzac, George Sand, Fenelon, Dumas, Byron, Young, Richardson, Dickens aj.
Teologie a filozofie
V oddíle teologické literatury si zasluhují zmínky především díla církevních Otců, a to jak církve západní (Aurelius Augustinus), tak východní (Jan Zlatoústý, Vasilij Veliký). Sbírka obsahuje též ruský překlad spisu Josefa Dobrovského Cyrill und Method der Slawen Apostel, který roku 1825 uveřejnil Michail P. Pogodin (Kirill i Mefodij, slovenskije pervoučiteli).
V oddíle literatury filozofické jsou zastoupena mj. díla Voltairova, Rousseauova a La Rochefoucauldova, mezi pedagogy vyniká zakladatelská osobnost J. H. Pestalozziho.
Historická, právnická a zeměpisná literatura
V oddíle historie nechybějí ruské překlady prací antických historiků Herodota, Tacita, Plutarcha, Marka Aurelia. Mezi historiky, kteří se soustředili na dějiny Ruska, uveďme Nikolaje M. Karamzina, Michaila M. Ščerbatova, Nikolaje G. Ustrjalova či německého historika Johanna G. Strittera, z literárních památek je zastoupena Povest’ vremennych let, známá také jako Nestorův letopis (Letopisʼ Nestorova, po drevnějšemu spisku Mnicha Lavrentija, 1824). Bohatý je výběr literatury vztahující se k osobnosti Napoleona Bonaparta a k jeho době.
Mezi právnickou literaturou se nachází první vydání tzv. Ruské pravdy, souboru nejstarších ruských zákonů, který představuje významný historický pramen pro poznání Kyjevské Rusi, v tzv. podrobném znění (Pravda Russkaja, ili, Zakony Velikich Knjazej Jaroslava Vladimiroviča i Vladimira Vsevolodoviča Monomacha…, 1792). Unikátním dílem zeměpisné literatury je Atlas rossijskij, sostojaščij iz devjatnadcati speciaľnych kart, predstavljajuščich Vserossijskuju Imperiju s pograničnymi zemljami, vydaný v roce 1745 petrohradskou Akademií věd, či Istoričeskoje, geografičeskoje i topografičeskoje opisanije Sanktpeterburga Andreje I. Bogdanova z roku 1779, bohatě vyzdobené mědirytinami.
Bohemikální tematika
Ve Smirdinově knihovně lze najít i několik knih vztahujících se přímo či nepřímo k území dnešní České republiky a k českým politickým a kulturním dějinám.
K bohemikálním studiím má vztah Macphersonův Ossian, syn Fingalov (1792), jehož originál se stal mj. vzorem pro Rukopis královédvorský. Jeho ruský překlad (Rukopis’ Kralodvorskaja, 1820) se sice nedochoval ve Smirdinově sbírce, je však zastoupen v jiné sbírce Slovanské knihovny. Románem dějově zasazeným do Čech za třicetileté války a vydaným pod pseudonymem Bohemus je reprezentován německý autor, pražský rodák Georg E. Opiz (Izgnannik: Istoričeskij roman iz smutnych vremen Bogemii, v prodolženije tridcati-lětnej vojny, 1834), mnohasvazkový je výběr děl kdysi populárního autora hrůzostrašných románů Christiana H. Spiesse, který roku 1799 zemřel v Čechách. Ve sbírce najdeme i světově proslulou autobiografii Silvia Pellica (Zapiski Silvio Pelikko Salluckago, 1836), v níž vylíčil své vězeňské zážitky na brněnském Špilberku.
V oddělení jazykovědy si zaslouží zvláštní pozornost druhé ruské vydání Komenského díla Orbis pictus z roku 1788 s názvem Vidimyj mir nebo Pogodinův a Ševyrjovův překlad Dobrovského knihy Institutiones linguae slavicae dialecti veteris, vydaný v letech 1833‒1834 (Grammatika jazyka slavjanskago po drevnemu narečiju).
Kuriozity
Smirdinova knihovna obsahuje celou řadu tisků, jejichž názvy mohou u dnešního čtenáře vyvolávat úsměv. Jde zejména o praktické příručky a různé úvahy. Uveďme český překlad názvů alespoň několika z nich:
- Nová metoda hubení štěnic, švábů, much a blech s krátkou instrukcí, jak chránit kožichy před moly a odstraňovat skvrny (Moskva 1828);
- Lovec krtků aneb Nejsnadnější a nejjistější metoda lovení krtků (Moskva 1826, přel. z francouzštiny);
- Nejnovější hubitel molů, much, štěnic, pavouků, blech, vší, komárů, mravenců, červů v chlebu, krtků, housenek, švábů, cvrčků, krtonožek, červů: s dodatkem nově vynalezené metody v zimě, bez pařenišť a bez pomoci sadaře v pokojích pěstovat a nechat uzrát ananas, chřest, dýně, okurky, jahody, ředkvičky a ostatní rostliny, taktéž růže a mnohé jiné květiny (Moskva 1837);
- Velmi výhodné využití papíru na pokrývání domů (Sankt-Peterburg 1806);
- Rádce krásy, ukazující spolehlivé metody a prostředky, jimiž lze uchovat a získat krásu obličeje, zubů, rukou, zkrátka celého těla; rovněž zapudit zápach z úst, dát si narůst hezké vlasy apod. (Moskva 1791, přel. z němčiny);
- Pojednání o projevech vznětlivosti lidské, bývajících následkem dlouhodobé konzumace alkoholických nápojů ve velkém množství (Moskva 1827, přel. z francouzštiny);
- O působení přírody v množení lidského rodu aneb O dychtění jednoho pohlaví po druhém, o plodotvornosti, početí, zrození a uchránění nemluvňat, o přivádění na svět zdravých dětí a o uchránění vlastních sil a zdraví s ukázáním neškodných a osvědčených prostředků k posílení ochablých orgánů (Moskva 1848, přel. z němčiny).
