Běloruské oddělení (K)
Základem běloruského oddělení jsou vědecké a beletristické edice Institutu běloruské kultury v Minsku, který byl činný v letech 1922‒1928 jako vůbec první vyšší mnohooborová instituce v běloruské historii, a byl předchůdce pozdější Akademie věd Běloruské SSR. Slovanská knihovna shromáždila v prvních letech své existence díla předních představitelů soudobé běloruské literatury vydaná v dvacátých letech 20. století jak výše uvedeným institutem, tak nakladatelstvími Belaruskaje Dzjaržaŭnaje Vydavectva (později přejmenované na Dzjaržaŭnaje Vydavectva Belarusi), Saveckaja Belarus’ a Maladnjak. Jde především o díla Janky Kupaly, Jakuba Kolase, Zmitroka Bjadulji, Michas’e Čarota, Cišky Hartného, Jazepa Puščy, Kuz’my Čorného, Maksima Hareckého, Ŭladzislaŭa Halubka, Ales’e Dudara a Kandrata Krapivy. Co do počtu vydání je nejbohatší fond Janky Kupaly a Jakuba Kolase. Retrospektivně byla doplněna i starší vydání výše jmenovaných i dalších autorů majících zakladatelský význam pro běloruskou literaturu, a to převážně vydání petrohradská a vilenská, vesměs z let 1907‒1914.
K počátku 20. století se vztahuje i originální vydání prvních legálních běloruských novin Naša Niva. Téměř kompletní jsou soubory obou nejvýznamnějších běloruských literárních časopisů Maladnjak a Polymja. Pokud jde o vědecké osobnosti, je nejrozsáhleji zastoupen svými pracemi slavista Jaŭchim Karski. Vedle běloruské knižní a časopisecké produkce vydávané na začátku 20. století především ve Vilně a v Petrohradě, v meziválečném období v Běloruské SSR a v Polsku a po druhé světové válce ve sjednocené Běloruské SSR a následné samostatné Běloruské republice obsahuje sbírka Slovanské knihovny rovněž periodika a knižní publikace vydávané běloruskými emigranty, zejména v Praze. Z meziválečného období pochází i řada běloruských časopisů vydávaných v Lotyšsku.
Slovanská knihovna vlastní též nevelký počet historických rukopisů a starých tisků, které pocházejí z území dnešního Běloruska – zmínit lze rukopisnou kopii Apostolu Francyska Skaryny z přelomu 16. a 17. století, patrně z území Volyně.
