icnbs

International Conference on National Bibliographic Services

[Mezinárodní konference o národních bibliografických službách]

Kodaň, 25.-27. listopadu 1998

Zpráva ze služební cesty

---

Účastníci cesty:	PhDr. Bohdana Stoklas ová, Mgr. Edita Lichtenbergová (obě OZF, NK ČR)
Účel cesty:	Zúčastnit se jednání konference, podílet se na tvorbě nových doporučení pro národní bibliografie, navázat a prohloubit kontakty se zahraničními kolegy.
Finanční zajištění:	Cesta	grant (ICNBS)
	Ubytování	rozpočet NK ČR
	Diety	grant (Danish Royal Library), rozpočet NK ČR

---

Cíl konference
Účast a organizace konference
Místo konání
Program

Hlavní referáty

Panelová diskuse

Diskusní skupiny

-- Témata k projednání v diskusních skupinách

-- Do jaké míry se mají jiné instituce než národní knihovny podílet na tvorbě národní bibliografie?

-- Jakou budoucnost má tištěná národní bibliografie?

-- Jaká je budoucnost standardů ve věku internetu?

-- Mohou si národní bibliografické agentury dovolit zaznamenat vše, co je publikováno?

-- Lze na národní bibliografii vydělávat?
Plenární zasedání - příprava doporučení
Text doporučení
Závěr

Klady České národní bibliografie (dále jen ČNB)

Nedostatky ČNB

---

Plnění účelu cesty - program

Cíl konference

V roce 1977 uspořádalo UNESCO Mezinárodní kongres o národních bibliografiích v Paříži. Z kongresu vzešla doporučení, která ovlivnila vývoj národních bibliografií v minulých dvaceti letech a významně přispěla ke zlepšení kvality bibliografické výměny v mezinárodním měřítku. Během uplynulých dvaceti let se však bibliografický svět dramaticky změnil. Změnila se nejen forma publikace b

ibliografií, které jsou stále více dostupné spíše online než v tištěné podobě, ale také forma dokumentů, které národní bibliografie trvale zaznamenávají pro budoucnost - jedná se zejména o publikace na internetu. Nastal čas přehodnotit doporučení z roku 1977, proto uspořádala IFLA novou konferenci.

Cílem Mezinárodní konference o národních bibliografických službách bylo přehodnotit a aktualizovat doporučení Mezinárodního kongresu o národních bibliografiích z roku 1977 tak, aby odpovídala současným a budoucím podmínkám a potřebám.

Účast a organizace konference

Na konferenci, která se konala pod záštitou IFLA, se sešlo cca 150 účastníků z celého světa. Účast na konferenci byla vázána na pozvání, velká pozornost byla věnována výběru účastníků, který by zajistil zastoupení všech zemí a regionů. Pro rozvojové a postkomunistické země bylo dostupné úplné nebo částečné krytí účasti na konferenci z grantů. Odbornou přípravu i organizaci konference včetně předběžných materiálů zajišťoval přípravný výbor konference, kter

ý (stejně jako průběh konference) řídil Ross Bourne, zkušený odborník na různé aspekty národní bibliografie včetně elektronických dokumentů, spolupráce s nakladateli atd., dlouholetý pracovník British Library a předseda IFLA Standing Committee for Bibliography.

Místo konání

Konference se konala v Kodani, hostiteli různých odborných i společenských akcí byly tyto instituce:

• Royal School of Library and Information Science (hlavní jednání)
• Danish Royal Library
• Danish Library Centre

Program

Hlavní referáty

V úvodu konference odeznělo pět hlavních referátů, k nimž proběhla diskuse v plénu:

• Marcelle Beaudiquez (Directeur du développement scientifique et des réseaux a la Bibliotheque nationale de France) - referát přednesla Françoise Bourdon

Grethe Jacobsen (Head, Danish Department, Royal Library, Denmark)

Olivia Madison (Dean of Library Services, Iowa State University, USA)

Robert Smith (Deputy Director, Bibliographic Services and Marketing, The British Library)

Giuseppe Vitiello (Special Adviser, Council of Europe, New Technologies, Books and Archives projects)

Referáty jsou dostupné na serveru IFLANET: http://www.ifla.org/VI/3/icnbs. Většina referátů byla dostupná pro účastníky konference na serveru IFLANET již delší dobu před konferencí, což umožňovalo dobrou přípravu na jednání konference.

Panelová diskuse

Následovala předem připravená panelová diskuse, jejíž účastníci zastupovali různé regiony, různé zkušenosti i pojetí národní bibliografie. V diskusi vystoupili:

• Kurt Nowak (Deputy Director, Die Deutsche Bibliothek)
• Peter Lor (Director, The State Library, South Africa)
• Mariam Abdul Kadir (Director General, Perpustakaan Negara, National Library of Malaysia)
• Marianne Scott (National Librarian, National Library of Canada).

Účastníci panelové diskuse byli dobře vybráni, jejich vystoupení ilustrovala rozdílnost pohledu na národní bibliografii v různých částech světa, rozdílné možnosti pro její tvorbu i využití, rozdílné problémy, které musí národní bibliografické agentury řešit. Panelová diskuse předznamenala

r ů z n o r o d o s t národních bibliografií, s níž se museli účastníci konference vyrovnávat jak při následujících diskusích v rámci diskusních skupin, tak zejména při formulování závěrečných doporučení, kdy hledání formulací, které by vyhovovaly všem různorodým požadavkům a zájmům, a zároveň byly přeložitel

né bez zkreslení do všech jazyků, bylo nesmírně složité.

Diskusní skupiny

Předem bylo sděleno, že od všech účastníků konference se očekává a k t i v n í účast, proto

měly jednotlivé země nominovat zkušené pracovníky reprezentující názor národní bibliografické agentury schopné bez problémů komunikovat anglicky. Účastníci konference se rozdělili do několika diskusních skupin, závěry jednání těchto skupin byly podkladem pro formulaci konečných závěrů konference. Účast dvou pracovnic NK (pouze země, které mají

své zastoupení v IFLA Standing Committee for Bibliography, což je náš případ, mohly vyslat více než jednoho zástupce) nám umožňuje podrobněji popsat jednání dvou skupin.

Poznámka: symbol *** označuje naši plnou účast, symbol * podrobné zprostředkované informace od účastníků jednání skupiny, nebo zahrnutí diskuse k uvedenému tématu do jednání "našich" pracovních skupin. Při plenárním jednání o textu doporučení se o závěrech jednotlivých diskusních skupin hovořilo více, o jiných méně - záleželo na tom, do jak

é míry byly jejich závěry pro široké spektrum účastníků konference přijatelné/nepřijatelné.

Témata k projednání v diskusních skupinách

Do jaké míry se mají jiné instituce než národní knihovny podílet na tvorbě národní bibliografie?*

Jakou budoucnost má tištěná národní bibliografie?*

Je koncept národní bibliografie ještě životaschopný?

Přebírá internet úlohu národní bibliografie?

Jaká je budoucnost standardů ve věku internetu?***(E. Lichtenbergová)

Do jaké míry může být v současné ekonomické situaci g

arantována existence národních bibliografických agentur?

V čem mohou národní bibliografické agentury bohatších zemí pomoci národním bibliografickým agenturám chudších zemí?

Mohou si národní bibliografické agentury dovolit zaznamenat vše, co je publikováno?***(B. Stoklasová)

Lze na národní bibliografii vydělávat?*

Do jaké míry se mají jiné instituce než národní knihovny podílet na tvorbě národní bibliografie? *

Jasným trendem příštích let je kooperace knihoven na tvorbě národní bibliografie. V mnoha vyspělých zemích již je kooperace knihoven realitou (rozdělení určitých nakladatelství podle abecedy, rozdělení druhů dokumentů atp.) a úlohou národních knihoven je především tvorba a správa jmenných i věcných souborů autorit, bez jejichž existence je neefektivní spolupráce nejen na národní bibliografii, ale i v rámci souborných katalogů. Kromě kooperace knihoven je za velmi důležitou pokládána i kooperace s nakladateli a dalšími institucemi, které zpracovávají dokumenty, jejichž zachycení se národní bibliografická agentura nevěnuje. Často jde o tzv. národní fonotéky a/nebo instituce, které zachycují normy, patenty a některé oficiální dokumenty.

Jakou budoucnost má tištěná národní bibliografie? *

Tištěná podoba národních bibliografií stále více ustupuje a je nahrazována elektronickou formou prezentace. Forma prezentace národní bibliografie má být trvale aktualizována tak, aby odpovídala potřebám uživatelů. Tam, kde existuje vybavení technikou, kooperace a přebírání záznamů se jedná jednoznačně o elektronickou podobu. Zpřístupnění na internetu je pokládáno za optimální, zejména při aplikaci protokolu Z39.50, z hlediska trvalého uchování záznamů však není pokládáno za dostatečné. Z hlediska trvalého uchování národní bibliografie jsou doporučeny tři formy: CD-ROM, tisk, mikrofiš.

Jaká je budoucnost standardů ve věku internetu?

*** (Edita Lichtenbergová)

O toto téma byl velký zájem a proto bylo nutné rozdělit zájemce do dvou diskusních skupin. První skupinu, vedla Marie-France Plassard (IFLA UBCIM), druhou Winston Tabb (Library of Congress). V naší diskusní skupině byli účastníci ze Švédska, Dánska, Walesu, Chorvatska, Makedonie, Estonska a zástupce Agentury ISBN a Permanent UNIMARC Committee.

Prvním úkolem po zahájení práce diskusní skupiny bylo upřesnění tématu. Název pracovní skupiny, jak se ukázalo z reakcí účastníků, skrývá dvě roviny - jednu užší a jednu obecnější:

• Jaké standardy jsou potřebné pro zpřístupnění souborů na internetu?
• Jsou vůbec v době výkonných internetových vyhledávacích služeb atd. standardy v katalogizaci nutné a jaká má být jejich podoba?

Konference měla řešit obecnější problémy, proto byla vymezena prvnímu bodu kratší časová lhůta. I diskuse k tomuto bodu však nakonec přispěla k obohacení závěrů skupiny, což je patrné ze schválených doporučení. Diskusní skupina jednala o zkušenostech jednotlivých zastoupených institucí s popisem elektronických zdrojů, zejména pak internetových souborů. Většina účastníků pocházela ze zemí s vyspělým knihovnictvím a popis internetových zdrojů považovala za jeden z nejdůležitějších aktuálních úkolů. V popisu elektronických zdrojů jsou zejména dánské a švédské knihovny jednoznačně několik let před námi a je možné čerpat z jejich zkušeností (viz např. přivezený materiál o dánském projektu zpracování internetových zdrojů "INDOREG : internet document registration", který byl zahájen na podzim roku 1996). Naše informace o existujících standardech a orientace v&nbs p;problematice je dobrá, v diskusi se však prokázal význam bezprostředních kontaktů - některé informace nebyly dosud publikovány a podle dostupných útržkovitých materiálů nelze odhadnout význam některých postupů a pomocných zdrojů.

Všechny zastoupené instituce hodnotily standardy, které v roce 1997 vydala IFLA UBCIM ke zpracování těchto dokumentům - ISBD(ER) a UNIMARC Update 2 - jako vyhovující. Dále informovala předsedkyně PUC Mirna Willer o šetření převoditelnosti Dublin Core Programm (bližší informace viz http://purl.org/dc) do formátu UNIMARC: převod je snadno proveditelný díky malému počtu údajů Dublin Core, každá knihovna si může vytvořit jednoduchý konvertor pro převod do svého pracovního formátu. Zástupce Agentury ISBN připojil informace o projektu plánovaném zatím pro USA - přidělování standardních čísel elektronickým zdrojům.

V části, věnované obecnějším problémům, se účastníci shodli na tom, že právě příklad problematického nestrukturovaného přístupu k internetovým souborům prostřednictvím vyhledávacích služeb je jedním z argumentů pro zdůraznění významu standardů v oblasti katalogizace dnes i v budoucnosti. Stejně tak je jejich význam patrný při správě velkých databází, které vznikají kooperací na národní a mezinárodní úrovni. Na základě těchto závěrů byla projednána kapitola "Pařížských principů" věnovaná standardům a připraven návrh její revize.

Podrobněji se hovořilo o oblasti standardů pro tvorbu národních souborů autorit a pro jejich využívání na mezinárodní úrovni. V této oblasti je důležitým projektem vývoj systému Mezinárodních čísel autoritních záznamů, který je základní podmínkou fungování mezinárodní spolupráce v této oblasti, neboť k jedinečnému identifikačnímu číslu bude možné vztahovat variantní formy i úpravy samotného autoritního hesla. K posouzení této problematiky byla přizvána i Mezinárodní agentura ISBN a její představitel nás informoval o stanovisku této instituce. Práce na tomto i pro nás velice zajímavém projektu jsou však zatím bohužel v počátečním stadiu. V diskusi k oblasti souborů autorit ostatní zúčastněné knihovny zpravidla uváděly, že mají podle svého mínění celkem kvalitní, léta budované fungující soubory autorit, stejně jako my však postrádají promyšlenější mezinárodní spolupráci.

Jednoznačným závěrem bylo potvrzení významu standardizace v oblasti katalogizace a podpoření snahy o sbližování existujících pravidel a formátů, přičemž se již nejedná jen o knihovnickou komunitu, ale i související komunitu informační a nakladatelskou. Toto doporučení má napomoci nejen snadnějšímu vyhledávání dokumentů uživateli, znamená i úsporu času a prostředků tam, kde by všechny zúčastněné instituce mohly sdílet a využívat týž záznam a záznam se vytvářel jen jednou a nikoli několikrát s ohledem na pravidla a formát té které komunity. V pracovní skupině vedené Winstonem Tabbem byl, jak víme z následujícího jednání v plénu, kladen ještě větší důraz na harmonizaci formátů - byl dokonce vznesen námět na sjednocení formátů do jediného, tento námět byl však plénem odmítnut, protože by vyžadoval vedle nezbytného konsensu ve výběru či vytvoření formátu i finančně a časově náročné zásahy do systémů i zvyk lostí jednotlivých zemí, ke kterým zřejmě ještě nenazrál čas. Nakonec tedy byla schválena volnější formulace doporučení.

Mohou si národní bibliografické agentury dovolit zaznamenat vše, co je publikováno?

*** (Bohdana Stoklasová)

Složení diskusní skupiny, kterou vedla Françoise Bourdon z Bibliotheque Nationale de France a tajemnice IFLA Standing Committee for Bibliography, bylo skutečně pestré (Francie, Velká Británie, Německo, Dánsko, Polsko, Česká republika, Slovensko, USA, Malajsie, bohaté zastoupení zemi bývalého Sovětského svazu) a mnohdy nebylo snadné nalézt "společnou řeč". Ne všichni totiž respektovali požadavek organizátorů, že vybraní účastníci konference mají plynně hovořit anglicky, což zdržovalo časově limitované jednání. Ještě obtížnější však bylo nalézt společné formulace a doporučení ve skupině, kde byly společně zastoupeny

• země, jejichž národní bibliografie zachycuje běžně, pravidelně a rychle online i na CD-ROM nejrůznější druhy dokumentů včetně dálkově přístupných elektronických zdrojů, mají propracované vazby mezi knihovnami a vydavateli všech druhů dokumentů včetně kooperativní tvorby a sdílení záznamů a zajištění přístupu k primárním dokumentům a země, které z nejrůznějších důvodů nejsou schopny vydávat národní bibliografii vůbec, nebo ji vydávají ve velmi neúplné a opožděné tištěné podobě. Zatímco pro první skupinu byly klíčovým problémem dálkově přístupné elektronické zdroje (zda zachycovat vše na internetu s extenzí pro danou zemi nebo dělat výběr, do jaké hloubky dokumenty popisovat - široká škála od metadat k vícejazyčným anotacím), druhá skupina mohla na toto téma těžko diskutovat, spíše ji zajímalo, jak zachytit alespoň fragment tištěné produkce.
• země (jazykové skupiny) velké a malé. Zatímco bibliografie malých zemí (jazykových skupin) se snaží zachytit různé druhy dokumentů ve všech vydáních poměrně detailními záznamy, včetně záznamů analytických, velké národní bibliografie (britská, německá) řadu druhů dokumentů nepopisují vůbec (k ukončení popisu některých druhů dokumentů došlo zejména v posledních letech v souvislosti s přesunem kapacit na popis elektronických zdrojů) a např. u knih zachycují pouze nové tituly, nikoli další vydání již vydaných titulů, tituly, které mají význam z hlediska obsahu (vypuštění efemérní literatury lehčího žánru).
• země, kde se vyskytuje jeden jazyk na jasně vymezeném území (ČR, Dánsko atd.), země, jejichž jazykem se hovoří i v dalších zemích (Německo, Velká Britanie atd.). Některé z nich se snaží zachytit i publikace vydané v příslušném jazyce v jiných zemích, jiné se drží čistě územní provenience. Země, v nichž se hovoří více jazyky (Švýcarsko, Kanada atd.). Vůbec nejzajímavější a nejkomplikovanější skupinou jsou země, kde se hovoří několika jazyky a používá se několik různých písem, často bez jakékoli "počítačové" reprezentace (Malajsie atd.).
• země, které mají zkušenost s cenzurou a země, které tuto skutečnost postrádají. Zástupci zemí bez této zkušenosti obtížně chápali naši snahu o to, aby ve formulaci o kriteriích výběru bylo jasně řečeno, že kriteria selekce by měla být především formální, jasně vymezená a v národní bibliografii uvedená.
• země, kde existuje dlouhá kontinuita národní bibliografie včetně vazby na primární fondy a země, kde tato kontinuita a/nebo vazba neexistují (dělení a slučování států, válečné konflikty, živelné pohromy). Tam, kde neexistuje kontinuita, nelze uvažovat o projektech retrospektivní národní bibliografie.

Diskuse byla velmi zajímavá a jednalo se o jedinečnou výměnu zkušeností pro všechny zúčastněné. Byly posouzeny závěry minulé konference, navrženy úpravy a připraveny formulace nových závěrů. Závěry bylo nutné zobecnit a zdaleka ne všechny se dostaly do závěrečných doporučení. Z dílčích závěrů a výsledků diskuse stojí za zaznamenání zejména podněty a zkušenosti, které mohou být užitečné pro plánovanou transformaci české národní bibliografie:

• Národní bibliografie má zachycovat dokumenty, u nichž lze zaručit širokou (běžnou) dostupnost primárních pramenů.
• Zachycení dokumentů v národní bibliografii nemusí být vázáno na povinný výtisk.
• S ohledem na snadnou dostupnost primárních zdrojů je třeba věnovat mimořádnou pozornost podchycení elektronických zdrojů (včetně dálkově přístupných).
• Zvýšenou pozornost je třeba věnovat zachycení a zpřístupnění oficiálních dokumentů jako zvláštní kategorie.
• Národní bibliografie má zachytit a zprostředkovat rozmanitost jazyků i písem pokud možno bez ztráty informace.
• Tam, kde je to reálné, je třeba vypracovat a realizovat programy retrospektivní národní bibliografie.

Lze na národní bibliografii vydělávat? *

Na toto téma se rozproudila velmi živá diskuse v souvislosti s tím, co a do jaké hloubky si národní bibliografie může/nemůže dovolit zachytit. Ve všech zemích (i v těch nejbohatších) existují určité limity a stále je třeba citlivě vážit vzájemně se ovlivňující položky kvalita/kvantita/rychlost zpracování. S výjimkou Dánska zpracovávají národní bibliografii z větší části národní knihovny a nesou v rámci svého rozpočtu náklady spojené s tvorbou bibliografických záznamů, uložením a ochranou popisovaných dokumentů. Velkým mezinárodním problémem je financování vydávání národní bibliografie v elektronické (trvale uchovatelné) podobě, dnes většinou na CD-ROM. Vydávání CD-ROM včetně vývoje potřebného obslužného SW zajišťují externí firmy a SW i výrobu CD-ROM je třeba zaplatit. Hlavní položku nákladů tvoří vývoj a údržba SW, který musí být uživatelsky vlídný a musí být aktualizován v návaznosti na vývoj HW a základn ího SW. Vzhledem k tomu, že do vývoje a aktualizace uživatelského SW (nebo do nákupu "mezinárodního" SW, který je však prozatím pro "nesvětové" jazyky podstatně dražší) musí aktualizovat jak velké, tak malé země, předpokládali jsme, že na bibliografiích malých národů se rozhodně vydělat nedá a že s ohledem na omezený okruh uživatelů většinou mají bez dotace velké potíže s pokrytím nákladů. Zisk byl naopak předpokládán u velkých národních bibliografií zachycujících dokumenty ve světových jazycích. Ostré kritice byla s ohledem na honbu za ziskem podrobena britská národní bibliografie, která je na CD-ROM i online natolik drahá, že je pro řadu zemí nedostupná. Zástupce British Library vysvětlil, že důvodem vysokých plateb za jakékoli využití Britské národní bibliografie v elektronické podobě je skutečnost, že není a nebude dotovaná a musí na sebe vydělat, což je prob lém i pro velkou národní bibliografii ve světovém jazyce. Výsledek debaty je následující: na národní bibliografii vydělávat nelze. Existují dvě možnosti:

• národní bibliografie na CD-ROM bez dotace, velmi drahá a dostupná pouze omezenému okruhu zájemců.
• dotovaná národní bibliografie na CD-ROM, která může být levná a široce dostupná. Dotovat musí stát, poněvadž tato oblast není příliš atraktivní pro sponzory. Zpravidla neplatí, že po zlevnění národní bibliografie by se počet uživatelů tak dramaticky zvýšil, že by národní bibliografie mohla dále vycházet bez dotace.

Plenární zasedání - příprava doporučení

Vedoucí jednotlivých pracovních skupin prodiskutovali doporučení jednotlivých skupin a připravili základ textu doporučení pro diskusi v plénu. Diskuse byla složitá, jak již bylo řečeno, bylo velmi těžké nalézt formulace, které by vyhovovaly všem zúčastněným a byly přeložitelné do různých jazyků, proto se mohou doporučení zdát v některých místech až příliš obecná.

Text doporučení

Poznámka:	Text doporučení v anglickém originále je k dispozici na: http://www.ifla.org/VI/3/icnbs/fina.htm
	Text doporučení v českém překladu

Závěr

Účast na konferenci znamenala cennou možnost

• sledovat a ovlivnit přípravu důležitých mezinárodních doporučení pro národní bibliografii, která budou platit řadu let
• účastnit se konfrontace odlišných pohledů na různé aspekty národní bibliografie a formulace dílčích závěrů v rámci pracovních skupin
• uvědomit si různorodost prostředí, v němž vznikají v různých zemích a regionech národní bibliog

rafie

navázat nové kontakty se zahraničními kolegy a prohloubit kontakty již existující

prezentovat výsledky české národní bibliografie v mezinárodním kontextu

podívat se na českou národní bibliografii ve srovnání s národními bibliografiemi ostatních zemí, posoudit její klady i nedostatky a navrhnout hlavní úkoly pro bližší i vzdálenější budoucnost.

Klady České národní bibliografie (dále jen ČNB)

V mezinárodním kontextu snadno obstojí a jsou velmi dobře hodnoceny následující rysy ČNB:

• důsledná aplikace mezinárodních standardů pro jmenné i věcné zpracování
• široká dostupnost záznamů ČNB v elektronické podobě (báze NK na internetu, CD-ROM v české i anglické verzi, WorldCat)
• program retrospektivní konverze ČNB (způsob provedení - technologie RETROKON, spolupráce deseti velkých českých knihoven a finanční podpora z grantu).

Uvedené výsledky jsou v zahraničí až překvapivě dobře známy a ČNB je často uváděna jako příklad správného postupu hodného následování.

Existují však i oblasti, kde máme co dohánět a vylepšovat, chceme-li se v oblasti národní bibliografie přiblížit spíše vyspělým než rozvojovým zemím.

Nedostatky ČNB, které jsou evidentní v návaznosti na jednání i závěrečná doporučení konference, je nezbytné v první fázi jasně pojmenovat a následně přistoupit k jejich řešení.

• neadekvátní legislativní úprava povinného výtisku pro různé druhy dokumentů a slabé nástroje pro její praktické naplnění
• absence zajištění vydávání ČNB v elektronické podobě na trvale uchovatelném médiu (CD-ROM). Prozatím je vydávání CD-ROM závislé na přidělení či nepřidělení grantu, o který je třeba každoročně usilovat, takže každoročně dochází k ohrožení kontinuity ČNB na CD-ROM. Potřebné prostředky by se měly stát nedílnou a nezpochybnitelnou součástí rozpočtu NK.
Závěr diskuse z konference ICNBS na téma:"Lze na národní bibliografii vydělávat?" odpovídá zkušenosti s vydáváním ČNB na CD-ROM. Vyzkoušeli jsme obě cesty - drahou bez dotace i levnou s dotací. I naše zkušenost potvrzuje, že zlevnění ČNB sice znamenalo řádový nárůst počtu uživatelů (stovky místo desítek) nepřineslo však přes veškerou snahu o oslovení potencionálních zájemců (internet, opakovaná školení a prezentace, zás

ilky poštou) počet uživatelů potřebný k tomu, aby bylo možné udržet nízkou cenu bez dotace. Věříme, že se dotaci podaří opět (v budoucnu snad dlouhodobě) získat a že se nebudeme muset vrátit k původní (drahé) variantě nebo dokonce k tištěné podobě. Je třeba si uvědomit, že ČNB na CD-ROM je v každém případě financována ze státního rozpočtu. V případě drahé ("nedotované") varianty zaplatí několik málo státních institucí ze svého rozpočtu přiděleného zřizovatelem de facto výrobu archivního ex empláře (potřebný vývoj SW je nereálný), protože o širokém zpřístupnění nelze hovořit. V případě drahé "dotované" varianty o širokém zpřístupnění hovořit lze a při širším odbytu je možné i aktualizovat SW. Obě varianty jsou tedy dotované ze státního rozpočtu s tím, že efekt vynaložených prostředků pro uživatele je u druhé - levné - varianty nesrovnatelně vyšší.

nedostatečné podchycení elektronických zdrojů včetně dálkově přístupných. Zde nestačí pouze rozpracovat a aplikovat příslušné mezinárodní standardy (v nichž došlo v posledních letech právě kvůli elektronickým zdrojům k výrazným změnám), ale je třeba připravit kompletní projekt pro zachycení a zpřístupnění elektronických zdrojů v rámci ČNB, vymezit předmět i hloubku podchycení, způsob a frekvenci aktualizace (zejména u dálkově přístupných zdrojů), navázat kontakt s vydavateli a producenty vybraných elektronických zdrojů, přesvědčit je o nutnosti předávání metadat do NK a dát jim pro ni k dispozici jednoduchý, uživatelsky vlídný nástroj

absence systematického sledování oficiálních dokumentů jako zvláštní kategorie

nedostatečná rychlost zpracování dokumentů v NK

problematické kontakty s nakladateli a vydavateli (únik povinných výtisků, nízké procento dokumentů s CIP, minimální sdílení záznamů)

malé procento prověřených a závazných záznamů autorit (jmenných i věcných) v poměru k počtu zachycených bibliografických záznamů.

komplikované online přebírání bibliografických záznamů i záznamů autorit z ČNB

Některé z uvedených nedostatků lze odstranit brzy: pro podchycení elektronických zdrojů již NK učinila potřebná organizační opatření a práce na projektu byly zahájeny, poměrně rychle lze realizovat systematické sledování oficiálních dokumentů (důsledné vyplňování příslušných údajů při popise, užší kooperace s vydavateli a producenty těchto dokumentů a dalšími institucemi), výměna stávající verze systému ALEPH v NK za verzi ALEPH500, která má architekturu klient-server, umožňuje regulérní tvorbu i údržbu záznamů a autorit a jejich provázání s bibliografickými záznamy a podporuje protokol Z39.50, usnadní tvorbu a správu souborů autorit jmenných i věcných a odstraní komplikace při online přebírání bibliografických záznamů i záznamů autorit v ostatních knihovnách. Do určité míry přispěje i k urychlení průchodu dokumentů linkou zpracování, zde je však třeba kromě technického vybavení ještě optimalizovat návaznost jednotlivých krok ů a dělbu práce v lince, důsledně sledovat rychlost toku dokumentů na všech úsecích linky a především zastavit opakované personální redukce v NK, které odčerpávají z linky zpracování potřebné kapacity. Většina uvedených nedostatků by měla být odstraněna v roce 1999 nebo v roce 2000. Dosažení pokroku v legislativní oblasti a vztazích s nakladateli si však vyžádá podstatně delší dobu. Zvýšená aktivita pracovníků knihoven ji však může zkrátit.

18.2.1999
 Bohdana Stoklasová

Edita Lichtenbergová