Slovinské oddělení (S)
Základ slovinského oddělení tvoří knihovna Janka Šlebingera (1876–1951), která obsahuje slovinskou literaturu od 18. do 20. století. Období osvícenství reprezentuje slovinská mluvnice Marka Pohlina Kraynska grammatika z roku 1768, do níž autor vložil historicky první obranu slovinského jazyka. Z roku 1806 pochází básnická sbírka Valentina Vodnika Pésme sa pokúshino, jíž se autor stal prvním slovinským básníkem vůbec. Z třicátých a čtyřicátých let 19. století pocházejí svazky almanachu Krajnska čbelica (1834–1849, 1833–1848), do něhož přispíval i největší slovinský básník France Prešeren, z jehož tvorby je ve Slovanské knihovně uložen i jeden svazek vydaný za jeho života (Poezije Francéta Prešérna z roku 1847). Knihovna vlastní též první vydání dalších klasiků slovinské poezie a prózy 19. století.
V centru kulturního života probuzeného revolučním rokem 1848 stál Janez Bleiweis a jeho časopis Kmetijske in rokodelske novice (v knihovně je titul od počátku své existence v roce 1843 až do roku 1883). Kolem něj byli seskupeni vlastenečtí romantici, na předním místě Anton Slomšek, jehož školní čítanky z třicátých až padesátých let 19. století se ve sbírce rovněž nacházejí. Je tu i první slovinská literární revue Slovenski Glasnik, kterou založil roku 1858 v Celovci (Klagenfurt) básník Anton Janežič, stejně jako pozdější revue Zvon Josipa Stritara ze sedmdesátých let, kolem níž se soustředil nový literární dorost.
Oddělení obsahuje významná díla slovinské vědecké literatury, např. z literárních vědců jsou hojně zastoupeni Ivan Prijatelj, France Kidrič, Ivan Grafenauer, z jazykovědců Anton Breznik, Fran Ramovš. Práce vrcholných reprezentantů slovinské jazykovědy – slavistů Bartoloměje Kopitara, France Miklošiče a Matiji Murka – Slovanská knihovna rovněž vlastní, nacházejí se však převážně v oddělení všeobecně slovanském. Z představitelů slovinské literatury jsou největším počtem knižních vydání zastoupeni vůdčí osobnosti slovinské moderny Ivan Cankar a prozaik France Bevk.
