Makedonské oddělení (Mk)
Samostatné makedonské oddělení bylo vytvořeno v sedmdesátých letech 20. století. Dříve byly jednotlivé publikace týkající se Makedonie včleňovány do obecně slovanského oddělení, po druhé světové válce, kdy bylo středomakedonské nářečí uznáno za spisovný jazyk a makedonská literatura tak získala podmínky k vývoji, začala být zařazována do jihoslovanského oddělení a označována signaturou "J". V minulosti turecká nadvláda téměř neumožňovala v oblasti Makedonie literární tvorbu a teprve v první polovině 19. století se objevily moralistní a didaktické knížky, jejichž autorem je Kiril Pejčinović. V oddělení se nacházejí jejich faksimile. Jsou tu díla Krste Misirkova, který vyjádřil na přelomu 19. a 20. století makedonské národní snahy (jmenujme alespoň knihu Za makedonckite raboti (Sofie, 1903)), divadelní hry Antona Panova a Rista Krleho, kteří se začali prosazovat již před druhou světovou válkou stejně jako básník a publicista Kočo Racin a básníci Venko Markovski a Kole Nedelkovski. Z poválečné poezie je ve fondu nejrozsáhlejším souborem zastoupen Blaže Koneski, dále pak Aco Šopov, Gane Todorovski, Slavko Janevski a mnozí další. V próze převládají svazky povídek (Vlado Malevski, Jovan Boškovski aj.), objevily se však i romány, které vzbudily pozornost i v zahraničí, jako Golemata voda Živka Činga a Sestrata na Zigmund Frojd Goce Smilevského. Rozsáhlými soubory svých prací jsou ve fondu zastoupeni makedonští literární badatelé Charalampie Polenaković a Aleksandar Spasov. Vědecké práce o makedonském jazyce, literatuře a historii jsou soustředěny v bohatém fondu produkce Makedonské akademie věd a umění.
